669-660

664

olympiada   29, 1

vitez  Chionis z Lakónie (poprvé)

archon  Miltiadés I.

mesto  a. u. c. 90

Olympioníkos Chionis ze Sparty (srov. rok 656) skočil ve skoku do dálky 22 stop, tzn. asi 6,6 m!

Tradiční datum první námořní bitvy mezi Hellény: bitva Korinthských s Kerkýrskými nepřinesla vítězství nikomu. V této době Korinťané již dávno přišli o Megaridu (viz rok 720) a jejich přímý soused, král Feidón (III.), vládce Argu, byl příliš silný, srov. rok 680 a 669sq. • Úsilí bohatých Korinťanů o hégemónii mezi Hellény nevedlo nikdy v historii k výraznějšímu úspěchu a nakonec se vlastně stalo i příčinou vyvrácení města Římany roku 146.

Messéňané na Sicílii dobyli město Zanklé (viz rok 667), které ve spolupráci s poraženými místními obyvateli přeměnili v Messáná/Messéné.

Aššur-báni-apli poslal armádu znovu do hor na východ od Tigridu na jihu Babylónie proti městu Qirbít, viz rok 667, jehož vládce Tandája plenil zemi Jamutbal; poražen, jat a poslán do Assyrie, jeho lidé do Egypta. 

V Napatách zemřel "ze strachu před zbraněmi Aššurovými" král Taharqa (vládl v Egyptě od roku 690 do roku 666, viz tam). Jeho synovec, syn jeho sestry Tanutamun, Tanot-Amun, ass. Tandamané, kúšit. Tanwet-amani, a nástupce na kúšitském trůnu, opět držel Théby/Ní' a Héliopoli/ass. Únu. Panoval jako Ba-ka-Re, Hor Wah-merut. Dal dohromady armádu a porazil před Memfidou Assyřany i s jejich egyptskými spojenci. Město obklíčil a těšil se z moci nad Egyptem do příštího roku. V bitvě padl též Assyřany pardonovaný dolnoegyptský sajský dynasta/"král" Neko/Nekau I. (ass. Niku, řec. Nechós, Nechaó; vládl od roku 672, viz rok 671, resp. 666). Tanutamun se stal posledním z „černých faraonů“ XXV. „nubijské či aithiopské“ dynastie a vládl v Horním Egyptě do roku 655.

Tento rok je rovněž prvním krále Psamméticha I., eg. Psamtek, ass. Pišamilki, syna Nekóa I. Vládl v Deltě jako král Wah-ib-Re, Hor Aa-ib a jeho sídelním městem byla Sais. Stal se zakladatelem Dvacáté šesté dynastie zvané sajská (vládla v zemi do roku 525; on sám vládl do roku 610); o králích dynastie viz zde níže

Psammétichos I., jehož egyptské jméno Psamtek znamená "prodavač míšeného vína", zkraje chráněnec Assyřanů, viz rok 666, bojoval s Aithiopy (= Kúšity) a v Deltě proti libyjským dynastům: z protektorátního dynasty se stal rovnocenným assyrským spojencem a se svým synem a nástupcem držel při Aššurovi až do jeho konce. Do svého vojska najímal cizí žoldnéře, možná původně piráty napadající Deltu, a tak se do Egypta dostali jako vojáci poprvé i Hellénové, Kárové, Lýdové (ti všichni též nabídnuti Gýgem), Foiníčané a Židé a postupně se v zemi usazovali. Jejich středisky byly Naukrátis (srov. 749 a 611), Dafnai a Kanóbos s Hérákleiem východně od pozdější Alexandrie. Byl posledním velkým domácím panovníkem s větší stavební činností. Jak doložil nález fragmentů osmimetrové jeho sochy na místě staré Héliopole, dn. káhirská čtvrť al-Mataríja, v březnu 2016, měl prostředky i na budování kolosálních památníků.

Jeho wezíry byli Zasobk, Nasecheperensechmet. Po nich, ale nevíme, za kterého z panovníků, Bakenrenef, Gemenefhorbek, Harsomtusemhet.

Podle tradičních údajů (Manethós: jména jsou řecká) byl prvním králem XXVI. dynastie jistý Ammeris n. Amaés "Aithiops", tedy zjevně Kúšita. Vzhledem k délce vlád před rokem 664 začal v Saji panovat roku 697, možná to byl vzbouřivší se správce Taharqův. Vládl (Manethós) dvanáct roků (do roku 685), následoval sedm let neznámý Stefinathés n. Stefinathis (Tefnachte II.?; 678), Nechepsos či Nechepsós šest roků (snad Nekau-ba; do 672) a po něm osm roků Nechaó I., Psammétichův otec (do 664). Nechepsa jako autora astrologického spisu o nejméně třinácti knihách cituje o osm staletí později Vettius Valens, viz o něm roku 120+.  

V Římě po období míru Tulla Hostilia s Albany z roku 672, viz, se albský diktátor Mettius Fufetius pustil znovu do války a naplnil osud starolatinského města. Alba Longa byl poražena a až na chrámy vyvrácena, obyvatelstvo převedeno do Říma a diktátor Mettius Fufetius Římany popraven roztržením čtyřspřežím (jediný případ takovéto popravy v římských dějinách - řecké ji neznají vůbec). Římské patricie obohatilo několik aristokratických rodů, mezi nimi Iúliové, Tulliové, Quinctiové a Serviliové, viz v indexu s. v. Alba Longa.

Král Tullus připojil k Římu pahorek Caelius, město Alba Longa bylo rozbořeno a Římané se o potomství po Trojanech už nemuseli dělit (datum založení viz rok 769). Římané pak vedli další válku se Sabíny.

V Číně kul vévoda Chuan z Čchi (vládl 686-643) s vévodou Čuangem z Lu plány na útok proti Horským Žungům/Shan Rong ohrožujícím severní stát Jan. Následujícího roku Čchiové nomády Žungy porazili a zmocnili se velké kořisti. Viz dále rok 662. 

 

663

olympiada   29, 2

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 91

Na Sicílii byla ze Syrákús založena jako epoikie, tzn. podruhé, posilněním kolonistů, osada Akrai. Datum apoikie (tj. vlastního založení města) není znám.

Zaleukos, žák Xenokrita z Loker, sepsal zákony pro svou vlast, stát Epizefýrských Lokrů v jižní Itálii založený roku 683. Podle jedné verse byl Zaleukos rodu aristokratického/anér eugenés, podle jiné otrokem a pastýřem/dúlos kai poimén. Býval prý pýthagorikem, viz ovšem rok 570, a zahynul v jakési válce na obranu své vlasti. Historie z jeho zákonodárné činnosti/nomothetés zachovala dvě zmínky o ženách.

Nakazoval, aby svobodné ženy chodily na náměstí nakupovat jen v doprovodu jedné služky a v bílém šatu/leucheimón, kdežto všechny ostatní Lokřanky měly nosit šaty květnaté/en anthínois. Svobodnou ženu vůbec nemá doprovázet více než jedna služka/therapainis, ledaže by byla paní opilá/ean mé methyé. Opouštět město v noci žena nemá, ledaže by se chtěla dopustit cizoložství/ei mé moicheuomené. Nesmí nosit zlaté šperky ani šat s purupovým lemem/esthés paryfasmené, ledaže by to byla hetairá (stejné omezení zde přikázal mužům stejné profese).  

Jedno z tradičních dat dobývání Sard Kimmery, Gýgés proti Lygdamidovi (Tugdammé/Dugdammé; viz rok 652). Gýgés/Guggu Kimmery/ass. Gimirrája podle assyrských záznamů v poli porazil, nicméně z regionu je vyhnat nedokázal. 

Assyřané se vrátili s jádrem armády do Egypta, druhá jejich výprava na Nil, osvobodili obleženou Memfidu, sídelní město Dolní země. Kúšitský král Tanutamun/ass. Tandamané se musel stáhnout do Théb, válka pokračovala (srov. rok 720, viz dále rok 661). Po boku Assyřanů válčil s Kúšity též Psammétichos, fungující jako protektorátní nárazový stát v Deltě proti lupuchtivým libyjským dynastům. 

V Elamu byl zemřel n. byl zavražděn král Urtaku (vládl od roku 675; zemřel "předčasně/ina úme lá šímtišu"), viz zde níže. Důvody úmrtí n. puče neznáme, nástupcem na trůnu se stal usurpátor (nikoli asi jeho bratr?) Tepti-Chumban-Inšušinak, ass. Teumman (vládl do roku 653). Urtaku byl dlouho assyrským spojencem, viz rok 674, každoročně posílal do Ninuje posly vyjadřující touhu po míru. Když v Elamu vypukl z dlouhého sucha hlad, dataci neznáme, poslal Aššur-báni-apla obilí. Elamité se usazovali na území assyrské říše, což se však v Ninua nelíbilo. Proti Aššuru Urtaka popuzoval šejk gambúlských Aramajů Bél-iqíša, guvernér/šandabakku Nippuru Nabû-šuma-éreš a nejvíce králův nejbližší dvořan/šút réši Marduk-šuma-ibni (podle jména asi všichni Aramajové). Radili vpadnout do Babylónie/ass. Karduniaš, Kar-Duniaš.

Aššur-báni-apli nechtěl zprávě o elamské invasi uvěřit, dokud jeho vlastní posel nepotvrdil, že "Elamité pokryli Akkad jako kobylky" a že oblehli Babylón. Když se proti němu Assyřané vypravili, stáhl se Urtaku/ass. Amedirra s vojskem do Elamu, kde brzy na to t. r. zemřel. Nový král, který byl v očích Assyřanů blázen a snad trpěl epilepsií, usiloval o život Urtakovým synům Chumban-nikašovi/-nigašovi, ass. Ummanigaš, Ummanappovi (o něm už nebude slyšet) a Tammarítovi a s nimi synům Urtakova bratra a předchůdce Chumban-chaltaše II./Ummanchaldašua Kudurruovi a Parrúovi.

Všichni prchli z Elamu a s nimi šest desítek členů královského klanu se šlechtici. Kdy k těmto událostem došlo, nevíme, určitě však před rokem 653, viz tam. V jedné z babylónských kronik je k 12. tašrítu/ke konci září, zač. října roku 664 zmínka o elamském princi, který utekl do Assyrie, jméno neznáme. Assyřanům trvala elamská pomsta celé desetiletí! O Bél-iqíšovi se dozvídáme, že do té doby "ina nišik chumsíri ištakan napištam/položil život na kousnutí myši", guvernér Nippuru že zemřel na vodnatelnost/aganutillâ (?) a že zemřel též Marduk-šuma-ibni, všichni do roka od své zrady na Aššurovi, tedy již roku 662 (?). O ostatních rebelech viz rok 653n. Nástupcem Nabû-šuma-éreše v Nippuru se stal Enlil-báni, doložen již roku 661, v Uruku stál na assyrské straně Nabû-ušabši.  

 

662

olympiada   29, 3

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 92

Mílétští kolonisté založili osadu Sélymbriá či Sélybriá (srov. rok 675).

V Číně vpád barbarů Ti/Di. Trval do roku 658, kdy byli nájezdníci odraženi. Útoky Tiů trvaly se Žungy/Rong, srov. rok 664, na čouovskou říši od 9. století a přicházely ze severozápadu.

Ve státě Lu zemřel vévoda Čuang (vládl od roku 694). Měl syna C'-pana/Ziban a bratry Kung-c' Jou/Gongzi You, Čching-fua a Kung-c' Jaa/Gongzi Ya, zakladatele luských klanů. C'-pan vládl jen krátce, poněvadž strýc Čching-fu zorganisoval jeho likvidaci. Kung-c' Jou, C'-panův straník, utekl do státu Čchen a luským vévodou se stal na dva roky Min, syn sestry Čuangovy manželky Aj Ťiang/Ai Jiang. Jejím tajným milencem však byl (ještě za života Čuangova?) Čching-fu a spolu Minův vzestup prosadili. Brzy se jim to ale rozleželo a roku 660 se proti němu spikli: vévodu zavraždili dvorní věštec I/Yi a Kung-c' Čching-fu prchl ze země a někdy později se v cizině oběsil. Aj Tiang byla popravena roku 659 (n. až roku 652?) v Čchi, její ostatky byly dopraveny do Lu.

Minovým jediným diplomatickým skutkem bylo roku 661 uzavření míru s Chuanem z Čchi v Luo-ku/Luogu. Vévodou po Minově vraždě nyní Si/Xi (do roku 627), který vděčil za trůn Kung-c' Jouovi, který se vrátil z exilu. Na jeho stranu se přidala Siova matka Čcheng Feng/Cheng Feng, Čuangova milenka, která mu syna doporučovala. O jejich vztahu není nic známo. Si po Čuangově smrti prchl z Lu do Ču/Zhu, kde ho vzal pod ochranu ministr Ťi Jou/Ji You.   

Roku 659 armáda Lu porazila v Janu oddíly Ču a stát Ťü/Ju domáhající se na Lu darů byl v Li poražen luskou armádou pod velením Kung-c' Joua/Gongzi You. Stát Ťin napadl roku 658 Kuo, který válčil s nomády, viz rok 658, a zničil Sia-jang/Xiayang. Kung Č'-čchi/Gong Zhiqi, ministr státu Ťü, nedokázal přesvědčit svého vévodu, že Ťin je pro něho nebezpečný.   

 

661

olympiada   29, 4

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 93

Assyřané dobyli v Egyptě Théby, tradiční sídelní město Horní země. Kúšitský král Tanutamun uprchl na jih do své vlasti. Théby Assyřané důkladně vyrabovali a Aššur-báni-apli vzal, resp. dal vzít s sebou do Ninuje dva obelisky. Jakmile se Assyřané museli více koncentrovat na nepřátele na svých nejbližších hranicích, vzrostla autonomie Psamméticha I.; viz dále rok 658. 

 

660

olympiada   30, 1

vitez  Chionis z Lakónie (podruhé)

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 94

Podle jednoho z tradičních podání odpadli Písané od Élidských a uspořádali tuto, jakož i dalších 22 her, tedy až do roku 576 (k tomu srov. rok 668 a 644; tato historická verse je evidentně protiélidská, srov. rok 748 a 668).

Kolem roku 660 ve Spartě zemřel král z rodu Ágidovců Anaxandros (vládl od asi roku 690). Nástupcem se stal jeho syn Eurykratés n. Eukratés II. (mohl vládnout do roku asi 600?).

Starověcí historici stanovili tento rok za akmé zákonodárce Zaleuka (viz rok 663).

V Japonsku se podle tradiční a oficiální chronologie 2. února vylodil hérós Džimmu (Džimmu) u „Města rychlých vln“, u Naniwy (dn. Ósaka) na ostrově Honšú, a 11. února se prohlásil vládcem nové říše Jamato s titulem, tennó, "božská moc". Džimmu je jméno posmrtné dávané japonským vládců posmrtně po čínském vzoru až mnohem později císařem Kwammuem (782-806). Kronika Nihongi/Nihonšoki jmenuje héróa trůnním jménem Kami Jamato Iwarebiko no Mikoto ("Pán Jamata, princ z Iware"); osobním jménem byl Hiko-hoho-demi a předkové patřili mezi božská stvoření. Vládl do roku 585.  

Džimmu/Džinmu je Japonci pokládán za mýthického zakladatele císařství a za prvního císaře v dynastii, jejíž 125. představitel a potomek Džimmův vládne ostrovům dodnes (Akihito). Datum je v Japonsku svátkem státnosti. První období svých dějin Japonci nazývají „legendárním“ a trvá do roku 538 n. l.

Podle čínských kronik mohlo k této události dojít až v roce 120 či 92, nejpozději však teprve roku 57 n. l.; z toho roku je v čínských letopisech první zmínka o Japoncích a jejich státečcích. Jména prvních japonských císařů viz v příloze. • V Číně zavedl kalendář jeden z pěti mýthický císařů Chuang-ti, tj. Žlutý císař, roku 2637 (začátek čínské datovací éry „anno Sinarum“). Podle „delší datace“ začíná čínská éra již roku 2852, viz uvedená data a srov. v příloze v oddílu o panovnických dynastiích.

V Číně nomádi Ti/Di, kteří se nepohodli se s dynastou státu Su, napadli knížectví Sing/Xing a stát Wej ("Wey"). Jeho oddíly vedené vévodou I/Yi (670-660?) porazili v bitvě v jakýchsi mokřinách v Singu (následujícího roku se obyvatelé Singu přestěhovali do I-i/Yiyi). Tiové vyvrátili sídelní město státu Wej ("Wey") Čao-ke/Zhaoge a jeho vévodu Iaz abili. Stát obnovil vévoda Chuan z Čchi a správním střediskem Wejů učinil město Čchu-čchiou/Chuqiu. 

Iovým nástupcem se stal na krátko Taj/Dai a po něm jeho bratr Wen (vládl do 635). Vliv u wejského dvora měla stále ještě vdova po vévodovi Süanovi/Xuan (719-700) Süan Ťiang/Jiang, dcera vévoda Si z Čchi (732-698). Měla se původně stát manželkou korunního prince Ťi-c'/Jizi, ale otec Süan si ji nechal pro sebe.