Cephalae, viz Neápolis v Africe

Cereatae, viz C. Marius

Cerés, bohyně a její chrám§ 494, 485, 396

cestování, přeprava, doprava, turistika, vzdálenosti, viz také pod loďstvo

Nebývalo ve starém věku kratochvílí jako dnes. Chyběly technické předpoklady, životní úroveň většiny lidí – základ moderního proletářského turistického průmyslu, a velmi často bezpečnost na cestách a vzdálených krajinách. Život cizince ve městě byl složitější, jeho práva byla omezena.

Většina cest byla konána pěšky. Ze zvířat u majetnějších byli především používáni v celém orientu mezci a osli, stejně tak ve staré, klasické i hellénistické Helladě, v Římě a jeho provinciích. Než se rozšířil, cestovali na nich i panovníci. Mezky používala turecká armáda a policie v arabských oblastech ještě v době první světové války.

Nákladnější byli v orientu velbloudi, obecně koně, ale bez sedel a neokovaní: třmeny a podkovy se objevily v Evropě až kolem roku 700 n. l. Tehdy to však byli z našeho hlediska z velké části koně nízkého vzrůstu, poníci. Pro nejbohatší byla po celý starověk nosítka a dvoj- a čtyřkolové spřežení.

Výhradně pěšky se ostatně v Evropě cestovalo ještě začátkem 19. století, a to i na mnohadenní vzdálenosti a lidé majetní jako například první kapitalisté a velkoobchodníci na veletrhy.

Assyrští králové urazili se svým vojskem za den v mesopotamské stepi cca. 25 kilometrů.

Cesty za poznáním, vandrování, nebyly běžné. Cesty filosofů a literátů na pozvání k pobytu u dvora běžné byly (Aischylos, Eurípidés, Platón, Aristotelés etc.). Hotely a hospody s ubytovnami, asyl v chrámech, to existovalo. Nezaměňovat turistiku s vojenskými výpravami, nebo kolonisací. Do lázní a na místa s léčivými prameny se jezdívalo, kult slunění, koupání, pláží, dovolených etc. neexistoval.

Solón po svých reformách opustil roku 593 Athény a cestoval po kulturních centrech Anatolie, Egypta a Kypru. Roku 592 do Athén přišel Skyth Anacharsis, bratr krále Kadúise, syn Gnúriův. Hellény byl počítán mezi Sedm mudrců. Později byl doma zavražděn, prý pro zavádění hellénských zvyklostí. Roku 591 popsali v Egyptě hellénští žoldnéři ve službách krále Psammeticha II. (srov. rok 595) sochu krále Ramesse II. v Abú Simbelu svými jmény.

Je pozoruhodné, že mezi těmito prvními „turistickými“ upomínkovými nápisy nebyl tehdy nikdo z Arkadie. Cestovali z různých nekomerčních důvodů Hekataios, Hérodotos, autoři „periplů“, tedy námořních vzdáleností a přístavních lokalit. Velkých světobvěžníky bývali filosofové, předvším sofisté a kynici.

Jako první z Hellénů připlul na ostrov Leuké, Bílý, kultovní centrum Apollónovo v ústí Dunaje, až někdy před rokem 555 Leónymos z Krotónu. Poslala ho sem Pýthie vyléčit si rány, které utržil ve válce Krotóňanů s italskými Lokry (zřejmě první evropská cesta za léčením – léčitelská turistika). K zemím na pobřeží Pohostinného/Černého moře se ovšem váže řada hellénských pověstí a prvními evropskými cestovateli, a nejen do této oblasti, byli plavci na lodi Argó (první evropská turistika religiosní).

Denní cestovní rychlost soukromníka činila třicet až třicet pět km. M. Tullius Ciceró pohodlně, s několikadenními přestávkami u přátel, urazil roku 51 vzdálenost Řím – Láodikeia v Anatolii za tři měsíce. Rychlost byla stejná, ať byl cestovatel nesen nebo šel pěšky. Luxusnější nosítka pro jednu n. dvě osoby nazývali Římané lectíca, l. octaphoros, octaphorum, protože ji neslo osm nosičů. Za Domitiána kdosi v Římě koupil kočího, mulió, za dvacet tisíc. Vysokou cenu dělala jeho hluchota, takže nemohl odposlouchávat a udávat, co pán zrovna s kým povídá.

Cesta C. Laelia se zajatci z N. Karthága do Říma roku 210 trvala 34 dny. V al-ámarnské době za 18. egyptské dynastie trvala kurijní cesta z Théb/Wésetu do Babylónu 41-53 dny. Diplomatická cesta s obchodní karavanou trvala mnohem déle.

V alexandrijském přístavu dohlížel sítologos na sýpky a na kvalitu státem exportovaného obilí měli Ptolemaiovci jednoduchý systém: písař, antigrafeus, přístavního úřadu zapečetil a předal kapitánovi lodi vzorek nákladu, deigma, aby nebylo možné obilí a jiné zboží dodatečně namíchat.

Vzdálenost Alexandreia-Řím trvala v květnu a červnu proti severním větrům jeden až dva měsíce (buď plavba podél Afriky s překřížením otevřeného moře na úrovni Malty nebo Sicílie, anebo přes Kypr podél Anatolie a Hellady). Zpáteční cesta s větrem v zádech trvala dva týdny. Na lodi se plavilo i šest set cestujících.

Cestování bylo rychlejší na dvojkolce, birotae, pohodlnější byl kočár, raedae. Kurýrní přeprava, pošta a doprava úřednictva koňmo se odehrávala prostřednictvím státní sítě tratí, cursus publicus positus in xy, vybavený stanicemi na přepřahání, mútátiónés, a zájezdní hostince a hotely, mansionés. Praepositus mansiónis byla fukce pětiletá a pro kuriály, venjkovské úředníky, bezplatná. Stát živil zvířata, o která se však museli starat venkované. Na vůz s párem volů se vešlo zhruba 1500 liber nákladu, asi půl tuny. Srov. pod pošta.

Z císařů byl velkým cestovatelem Augústus. Viděl téměř celou svou říši, což nelze uvést o ostatních členech iúlsko-claudijské dynastie, kteří většinou maximálně navštívili Helladu. Když dosedli ny trůn Fláviovci, také seděli doma na zadku. Nejvíce ze všech císařů jezdil v letech 121-132 po inspekcích Hadriánus. Putoval po provinciích, místní honorace z toho měly velké události (a ještě vyšší náklady). Naopak jeho nástupce Antónínus Pius za své vlády nevytáhl paty z Itálie (a byl to stoprocentní Říman z Latia)!

Celý starověk se na cestách chránil před sluncem. Mezi lidmi, kteří vůbec nesnášeli přímé slunce, ač jižané, byl např. Augustus. Nesnášel ve volné krajině i zimní slunce a také doma na procházce chodil vždy s kloboukem. Možná odtud pochází jeho zvyk cestovat pokud možno v nosítkách v noci, a aby neobtěžoval/ho neotravovali provinciálové, přicházel a odcházel vždy v noci. Caesar prý brával s sebou na cesty mosaikové a mramorové podlahy.

Roku 139 do Alexandreie dorazila senátní komise ve složení P. Cornelius Scipio Africanus Aemilianus, Sp. Mummius a L. Caecilius Metellus Calvus, aby zklidnila spory mezi Bohy Dobroději, Theoi Euergetai III., tj. mezi Euergetem II. a Kleopatrou II., na jedné straně a Alexandrijskými na straně druhé.

Komise pak mj. cestovala po Egyptě až do Memfidy a její členy lze pokládat za první římské/západoevropské politturisty na Nilu nebo obecně turisty vůbec: Na cestách dleli vznešení Římané až do roku 136! P. Cornelia Scipiona na cestách doprovázel jeho duchovní přítel Panaitios z Lindu: procestovali spolu Egypt, Syrii, Pergamon, Rhodos a Helladu. Také císař L. Septimius Sevérus si prohlédl Egypt, pyramidy, labyrinth z ryze turistických důvodů: chtěl je vidět.

•

Průvodci, baedekerové. Pausaniás, autor ze druhého století n. l., pocházel pravděpodobně z Lýdie. Procestoval celou římskou říši, ale proslul spisem Periégésis tés Hellados, zkráceně Periégétés, tj. Popis Hellady. V deseti knihách popsal jednotlivé kraje staré Hellady od Thermopyl na jih (vynechal Thessalii, Makedonii, Épeiros i Aitólii, ale i Ostrovy a Iónii). Jeho kniha je zdrojem četných informací o stavebních a kulturních pamětihodnostech starého světa, dochovaných i nedochovaných.

Všichni Pausaniovi následovníci, z nichž nejslavnější byl Baedecker, už jen graficky měnili vzhled a vybavení svých příruček. K popisu každé oblasti přidal Pausaniás historickou skizzu a ve dvou případech je dnes vlastně jediným větším historickým pramenem (války messénské a konec achájského spolku).

•

20. května 1899 byl trestán pokutou první řidič automobilu v USA, neboť se řítil po Lexington Avenue v New Yorku rychlostí 12 m.p.h., tj. 43 km/hod. Prvním člověkem, kterého srazil a zabil dopravní prostředek nepohánění koňskou silou (automobilem), byl 13. září 1899 v New Yorku jistý Henry Bliss (68).

Po několik tisíciletí byl hlavním doprvním prostředkem vedle vlastních nohou kůň. Teprve 21. února 1804 dostal slovo stroj: první parní lokomotiva ujela ve Walesu ve Velké Británii devět mil s nákladem deseti tun a 70 cestujícími; první veřejná trať na světě otevřena 27. září 1825 mezi anglickým Stocktonem a Darlingtonem.

První automobil na benzínový pohon jezdil roku 1885 u Stuttgartu. 1. března 1912 poprvé vyskočil člověk z letadla padákem: Kpt. Albert Berry nad St. Louis v Misouri. 16. června 1922 poprvé úspěšně letěl helikoptérou/vrtulníkem Henry Adler Berliner (v College Park v Marilandu) a 8. března 1946 dostala licenci první komerční helikoptéra. 24. srpna 1938 vzlétl první funkční tryskový letoun, německý Heinkel 178, v provozu od 27. srpna 1939.

První umělí satelit Země vystřelili raketou 4. října 1957 Rusové (tehdy bolčševický Svaz sovětských socialistických republik): šedesáticentimetrová hliníková koule v průměru se čtyřmi anténami se jmenovala Sputnik 1. 3. listopadu t. r. letěl ve Sputniku první živý tvor do kosmu, psice Lajka, která však během letu zahynula žárem.

Prvními z lidí na Měsíci byla americká posádka Apolla 11: na povrchu byli dvě a půl hodiny Neil Armstrong a Buzz Aldrin, na oběžné dráze kolem Měsíce kroužil v Apollu Michael Collins.

Turismus, turistika, se nikdy ve starém věku nestala širší zábavou. Aby jednu lokalitu, např. chrám egyptské královny Hatšepsut, navštívilo roku 2000 rekordních 5,191.678 turistů (po násilné události, když 27. listopadu 1997 zde bylo islamisty postříleno 58 cizinců), je možné pouze v aktuální současnosti. Stejně jako to, že ve starověku okrajové Baleáry roku 1999 navštívilo na devět milionů turistů, z toho 3,4 miliony Němců.

První turistickou cestu kolem světa zorganisovala 5. června 1841 firma Thos. Cook Travel Thomase Cooka. Nejnavštěvovanějším městem světa bylo na začátku třetího tisíciletí Las Vegas v americké Nevadě. Roku 2002 zažilo 35 milionů návštěvníků, což je dvacetkrát více než má stálých obyvatel (srov. také pod hostiny). Herny v Macao roku 2005 navštívilo 19 milionů lidí.

Jiný rekord mají poutní místa křesťanů, údajná místa ozdravných zázraků Marie, matky Ježíše. V Lourdes ve Francii žije patnáct tisíc obyvatel, ale město disponuje osmnácti tisíci hotelovými lůžky – pouze Paříž má ve Francii více hotelů. Lourdy ročně navštíví na šest milionů katolických křesťanů a propálí na šest až osm set tun svíček. Další centra mariánského kultu: Fatima v Portugalsku 5,3 milionů věřících, Czenstochowa v Polsku čtyři miliony, ale do mexickou mariánskou svatyni Guadeloupe ročně navštíví čtrnáct milionů lidí.

O cestování a cestovatelích viz pod objevy.

cesty, silnice, viz via

Ceuta, špan. město v severním Maroku, arab. Sebta, ze Ad septem frátrés, „U sedmi bratří“, to z řeckého Hepta adelfoi, pův. foin., pak řím. osada, viz také Abyla

Ceyhan, ř. a m. v TR, důležitý ropný terminál, viz pod Pýramos

Cchaj, státní útvar v Číně§ 447

Cchao, m. v Číně§ 487

Ci-čchan, C’-čchan, ministr§ 545, 522

Ciabrus, Cibrus, ř. v Moesii§ 29

ciao, novodobý pozdrav, viz pod otroci

C. Cicerius, praet.§ 173

Cikáni, viz Roma

C. Cilnius Maecénás, řím. velmož etr. rodu, štědrý podporovatel mús; odtud moderní „mecenáš“§ 70, 42, 8, 1 n. l.

Ciminský les, pohoří a jezero, Ciminius saltus, mons, lacus, Ciminia silva, kraj v jižní Etrurii, dříve Montagna di Viterbo, dnes opět Monte Cimino; řec. o jezeru Kiminiá limné, dříve Lago di Ronciglione, dnes opět Lago di Cimino/Vico§ 310

Cincibilis, kníže nórických Keltů, asi bratr Catmelův§ 178, 170

L. Cincius Alimentus, historik§ 210

M. Cincius Alimentus, tr. pl., prosadil zákon o zákazu přijímání odměn a darů za obhajobu u soudu, lex Cincia§ 204

Cingetorix, 1. kníže Tréverů, viz tam; 2. kníže Cantů, 54

Circéí, m. v Latiu§ 393, 198, 36

Circésium, řec. Kirkésion, m. na soutoku Cháburu/Aborás s Eufrátem, arabská Faliga, dn. Abú Seraj (Bsejra). Místo opevnil hradbami a věžemi Diocletiánus a Iustiniánus. Není v CSD.

circus maximus, dostihové závodiště, hippodromos, v Římě, které vystavěl král Tarquinius Superbus, sloužilo i jako aréna pro skupinové gladiátorské zápasy§ 598, 494, 330, 295

Po Augústově úpravě se do jeho hledišť vešlo na 60 tisíc diváků (podle jiného, populárnějšího odhadu na 150 až 250 tisíc = cca čtvrtina obyvatel Říma; což by byl rekord překonávající Masarykův stadion v Praze na Strahově). Byl šest set metrů dlouhý a sto padesát široký. Císař Claudius ho vyzdobil mramorem a zlacením a senátorům dal oddělená sedadla. Trajánova úprava umožnila ještě větší návštěvnost; cirky patřily k nejoblíbenějším shromažďovacím místům Římanů (viz dostihy).

U Tiberu dal Domitiánus vykopat nádrž, obestavět ji sedadly a pořádal tam naumachie, námořní bitvy (ostatně jediná činnost římského námořnictva do konce starověku). Později bylo jejího kamene použito k dobudování circu maximu, když po obou stranách vyhořel. Za Konstantína I. byly ve Městě cirky dva; druhý stavěl jeho soupeř a poslední ze stavitelů (srov. jeho Basiliku novu) Maxentius na Appiově cestě.

Hippodromy/cirky stavěli Římané po celé říši, dokonce na konci světa, v Británii. V Camulodúnu, městě Trinobantů, založil první římskou kolonií na ostrově a takto také „první britské hlavní město“ císař Claudius, Colónia Victricensis, dn. Colchester. Byl zde vykopán circus pro osm tisíc diváků, více než mělo město obyvatel. (od keltského jména bylo odvozeno jméno bájného Camelotu).

circus Fláminií (-nius), v Římě, v němž byly slaveny např. plebejské hry; třetím řím. circem byl c. Flórae, kde se konaly dostihové závody o flóráliích, na západním břehu stál circus Váticánus či Hadriání ve čtvrti mons Váticánus, která byla za principátu známa nezdravým, vlhkým životním prostředím a špatným vínem (na místě circu stojí dnes chrám sv. Petra, ústřední budova Vatikánského státu)§ 221, 138

Cirta, sídel. m. v Numidii, od foin. kirtha, "město", dn. Constantine/Qusantína n. Qusuntína v DZ§ 220, 203-201, 116, 112, 47, 46

Za občanské války mezi Maxentiem a usurpátorem Alexandrem roku 310 n. l. vyvrácena, obnovena a přejmenována za Constantína I. na Constantínu o tři roky později.

císař, císaři, od Caesar, dobově podle titulu vládců dávajících se provolávat obvykle armádou a potvrzovat sekundárně senátem, jen vzácně volit, princeps (první ze senátorů hlasující, odtud později slovo princ), od toho období principátu (viz hlavně tam), od Diocletiána dominát.

K oficiální císařské-augustovské titulatuře patřila slova na začátku jména Imperátor Caesar, na konci jména Augústus. Imperátor byl člověk vybavený senátem nejvyšší velitelskou pravomocí; ve východřímské říši toto slovo poprvé nepoužil císař Hérákleios v první polovině sedmého století a nahradil ho titulem basileus tón Rhómáión, král Římanů.

Neomezenou moc nad Středomořím poprvé pochopil Sulla, Caesar a Augústus zmovu vybojovali a z principů byl první Tiberius, praktikoval Gaius, ale formuloval až Neró: „Dosud žádný vládce ještě nevěděl, co si může dovolit.“

Císaři se obklopovali svými důvěrníky a propuštěnci (viz pod otroci), z přátel, příbuzných a odborníků sestavovali nezávaznou radu, consilium principis. Administrativu řídili kanceláře, které se později staly základem vládního ministerského systému: ab admissióne, dvorní kancelář vedoucí seznam audiencí, od 4. století n. l. přijímali vyslance popř. s nimi sami vedli jednání, ab epistulís pro osobní korespondenci, á memoriá sestavující projevy a nařízení/édikty, á libellís o žádostech o stížnostech císaři, ab studiís, vědecký poradce (za Claudia).

Koncem 4. století n. l. se palácová etiketa plně orientalisovala a císař přestal vládnout. Do posice nedotknutelného se ovšem dostal mnohem dříve. Je pozoruhodné, že v takové atmosféře odtržení „od lidu“ docházelo k tolika převratům.

Za dominátu byl panovník zákonem a trestány byly dokonce záměry a sny spadající pod crímen laesae máiestátis. Viz také pod princeps.

Císařové zavedli placenou byrokracii. Do Marka Aurélia byly tři platové kategorie, stoický císař zavedl čtvrtou. Nejnižší úřednický plat byl 60 tisíc séstertiů ročně, sexágénárius, pak sto tisíc, centénárius, dvě stě tisíc, ducénárius, a od M. Aurélia tři sta tisíc, trecénárius. Za vysoké inflace ve 3. století n. l. stačil k přežití člověka jeden denár čili čtyři séstertie. Prostý úředník městský měl ročního příjmu v raném principátu 1.200 HS.

Vysoká byrokracie a vojáci měli za vrcholného principátu a za dominátu tak rozsáhlé soudní pravomoci, že se jim říkalo iúdicés, soudci. Císařská civilní byrokracie byla pokládána za službu, mílitia, úřady byly officia a úřednícíci vyšší a nižší officiálés. Museli být svobodného rodu a s odbornými zkouškami (srov. čínský konfuciánský model). Jejich seznamy se jmenovaly mátricula. Úředníci dostávali titul perfectissimus, často dědičně, což býval za principátu titul jezdců. Výjimečně dostávali byrokraté při pensionování senátorství s titulem clarissimus.

Za dominátu byla proklamace císaře stále ještě formálně schvalována senátem.

císařský řez, viz řez císařský

Cisra, viz Caere

citroník, zván „médský strom“, byl poznán středomořským světem až díky výpravě Alexandra Velikého (není v textu), nicméně do Evropy se jeho plody natrvalo dostaly až během tzv. křížových výprav, viz pod kuchyně, ceny a nábytek

cizoložství, viz nevěra a ženy

C´-jing z Čchin, čín. císař, pinyin Ziying§ 207

clarissimus, viz vir clarissimus a pod úředníci

classis, „povolání (lidu na sněm)“, od toho pak skupina, majetková třída, ale také loďstvo; classicus, tedy klasický, původ. patřící občanům platícím daně, oppositum k prólétárií, proletářům, poprvé ve významu „nejlepší autoři“ použito ve 2. st. n. l. A. Gelliem; srov. něm. označení pro školní třídu Klasse a čes. lidově klasa§ 578

Clastidium, m. v Cispadánské Gallii§ 222

Claudiové, přední římský rod, jeho příslušníci se připomínají ještě na konci 4. st. n. l. J rodu zakázáno jméno Lucius, neboť ho kdysi měli jeden lapka a nějaký vrah. Cl. Byli rod patricijský původem Clausů ze sabínských Regill, do Říma přišli pod vedením stařešiny Attia Clausa roku 504.

[Ap. Claudius Pulcher byl pozoruhodný svou zpupností. Když mu senát roku 249, viz, nařídil, aby jmenoval po katastrofě na moři diktátora, pověřil svého sluhu Glykia. Claudia, dcera Pulchrova, který dal před osudnou bitvou utopit věštebná kuřata v moři, protože nechtěla zobat, se slovy „ať se napijí, když nechtějí žrát“, se později v Římě prodírala davem, proudícím ze skončených her a láteřila: „Kdyby tak žil můj otec a byl ještě jednou velitelem loďstva, byla by v Římě menší tlačenice!“ Byla potrestána peněžitou pokutou.]

Claudia, dcera P. Claudia Pulchra, potrestána peněžitou pokutou§ 249

Claudia, sestra Ap. Claudia Pulchra, vestálka§ 143

Claudia Quinta, proslulá vestálka§ 143

Ap. Claudius Caecus§ cens. 312, cos. v letech 307 a 296, 304, 280

Neró Claudius Caesar Augústus Germánicus, rozený L. Domitius Ahénobarbus, tj. císař Neró, s. Cn. Domitia Ahénobarba a Agrippíny Ml. (dc. Germánikova s Agrippínou St.), vzal si život 9. června roku 68 n. l.§ 628, 289, 146, 87

C. Claudius Canína§ cos. v letech 285 a 273

Ap. Claudius Caudex§ cos. 264

Přízvisko prý má od slova códicáriae, „z desek“, jak se říkávalo nákladním lodím na Tibeře, neboť přemluvil Římany postavit loďstvo.

Ap. Claudius Centhó, praet. v Hispániích a velitel ve válce s Perseem§ 175, 170

C. Claudius Centhó§ 1. cos. 240; 2. velitel flotily ve válce s Filippem V., 200

M. Claudius Clineás, vydán Korsům, s nimiž uzavřel pro senát nepřijatelný mír§ 236

Ap. Claudius Crassínus Inrégillensis Sabínus, s. Attia Clausa Sabínského§ cos. 471

Ap. Claudius Crassus Inrégillensis Sabínus§ 1. cos. 451, 449; 2. dict. 362

Neró Claudius Drúsus Germánicus, s. Lívie Drusilly a b. Tiberiův, pohrobek Ti. Claudia Neróna, ženatý s Antónií Ml., z dětí dospěli Germánicus, Claudius a Lívilla; jako první z Římanů se s vojenskou flotilou plavil po Severním moři a dal vykopat kanál Rýn-Zuiderské jezero, smýšlením prý republikán§ 38, 16, 15, 13 - 11, cos. 9

C. Claudius Inrégillensis§ dict. 337

Ap. Claudius Inrégillensis§ cos. 349

C. Claudius Inrégillensis Sabínus§ cos. 460

M. Claudius Marcellus§ 1. cos. 331 a dict. 326; 2. cos. 287; 3. 270, cos. v letech 222, 215, 210 a 208, 214 - 209; 4. cos. 196; 5. cos. 183; 6. cos. v letech 166, 155 a 152, 173, 168; 7. cos. 51; 8. 25, 23, 11, manž. Iúlie

C. Claudius Marcellus§ 1. cos. 50; 2. cos. 49

M. Claudius Marcellus Asernínus§ cos. 22

C. Claudius Neró (N. sabínsky silný, rázný)§ 211, cos. 207

Ti. Claudius Neró§ 1. cos. 202; 2. 47, 42, 40, 38, manž. Lívie Drúsilly

Ti. Claudius Drúsus, Ti. Claudius Neró Germánicus, vládl jako Ti. Claudius Caesar Augústus Germánicus v l. 41 až 54 n. l., císař Claudius I. (nar. roku 10 př. n. l.) [Claudius II. Gothicus, vládl 268 – 270, nebyl z rodu: plným jménem M. Aurélius Claudius Augústus]§ 240, 194, 58, 54, 42, 17, cos. v letech 13 a 7, 12, 10, 1 n. l.

Ti. Iúlius Claudius Neró Caesar Augústus, Ti. Caesar Augústus, císař Tiberius (zemřel n. byl zavražděn 16. března 37 n. l. v Mísénu a nebyl zbožtěn)§ 73, 42, 40, 38, 27, 20, 16, 11, 9, 8, 1 n. l.

Ap. Claudius Pulcher§ 1. cos. 212, 213, 211; 2. 192, cos. 185, 184, 174; 3. cos. 79; 73, 71-70, o. P. Clódia Pulchra; 4. cos. 54; 5. cos. 38; 6. cos. 143

C. Claudius Pulcher§ 1. cos. 177, 176; 2. cos. 92

P. Claudius Pulcher§ 1. cos. 249; 2. cos. 184; 3. = P. Clódius Pulcher, syn Ap. Claudia Pulchra, cos. 79

Q. Claudius Quadrígárius, historik§ 50

Ap. Claudius Russus§ cos. 268

Ap. Claudius Sabínus Inrégillensis§ 1. 504, cos. 495, 471 - ethnický Sabín Attius Clausus; 2. cos. 270 a 265, 264

Attius Clausus§ viz Appius Claudius Sabínus

clo, celní válka§ 220

cla, nájemci cel, viz daně, publikáni, públicání

P. Clódius Pulcher, b. Ap. Claudia Pulchra, synové Ap. Claudia Pulchra; řec. Klódios. Velitelem jeho band byl Sex. Cloelius§ 71, 68, 62, 60, 58, 57, 52

Na rozdíl od bratra se také jeho tři sestry přejmenovaly na Clódie. Jeho švagrem byl L. Lucinius Lucullus, Q. Marcius Rex a Q. Caecilius Metellus Celer. Během své účasti na Lucullově tažení proti Mithridátovi padl v Kilikii do rukou pirátů, viz o tom dále rok 58.

Cloelia, bájná hrdinka z války s Porsennou§ 507

Sex. Cloelius, velitel band App. Clódia Pulchra§ 57

Cloelius Gracchus§ viz Gracchus

Q. Cloelius Siculus§ cos. 498

Cluilius, vůdce Aequů - jiná forma lat. Cloelius§ 443

C. Cluilius z Alba Longy, poslední její k.§ 672

Clupea§ viz Aspis či Klypea

Clúsium, m. v Etrúrii, etr. asi Klevsiu či Kamars, dn. Chiusi§ 540, 508, 391, 225

C. Coccélius Balbus§ cos. suff. 39

M. Coccéius Nerva§ cos. 36

L. Coelius Antipater, historik§ 150

C. Coelius Caldus§ cos. 94

collégium, spolek, klub, společenství, viz pod volby

Collína, tribus v Římě§ 578, 220

Collínská brána, porta collína§ 483

Colónia Iúlia Concordia§ viz Karthágo

Colónia Pietás Iúlia§ viz Pola

Colónia Caesaréa§ viz Caesaréa ve Frygii

 

Colosseum, viz pod divadla a křesťanství

 

comes, druh, průvodce, titul z císařské doby, viz pod princeps

Cominium, samnitské m., dn. Valle di Comino§ 293

Postumus Cominius Auruncus§ viz Postumus

comitia cúriáta, centuriáta a tribúta§ viz komicie atd.

Commius, vládce britských Atrebatů§ 54

Cómum, m. v Cisalpínské Gallii na jezeru Lárius (lacus)/Comském j., dn. Como; Caesar sem mimo své kompetence roku 51 zavedl vojenskou kolonii Novum Cómum§ 222, 196

Concolitánus, Konkolitános, vůdce Keltů v Itálii§ 232, 225

Concordia, řec. Homonoiá, Svornost, viz pod Bohové a jejich svátky§ 367

Congonnetiacus, s. Bituitův, arvernský princ§ 121

Conribilón, kníže hispánských Vakkajů§ 193

Consentia, sídel. m. Bruttiů, dn. Consenza, r. 410 n. l. zde byl v potoce Buxentius, Buxentínus, pozd. Busentínus, dn. Busento pohřben Alarich I. Visigotský; říčka má jméno podle původně messénské osady Pyxús, lat. Buxentum§ 357

Constantine, viz Cirta

Constantínopolis, viz Konstantínopolis

Constantínus I.§ viz řec. Kónstantínos I.

Consuália, lúdí consuálés, slavnosti Římanů držené 21. srpna a 15. prosince§ 751

consul, viz konsul

consultum ultimum, nejvyšší rozhodnutí, totiž senátu§ 121, 100

Contenebra, mí. v Etrúrii§ 387

Contrebia, m. v Přední Hispánii, snad u dn. Botorrity v provincii Zaragoza/region Aragon§ 181

cónúbium, iús cónubií, epigamie, viz pod manželství

Cópiae§ viz Thúrioi

Cora, m. v Latiu, zal. prý Dardanem, dn. Cori§ 503

Corbió, m. v Latiu§ 457

Corduba, m. v Hispánii Baetice, dn. Córdoba, arab. Quthuba§ 168, 55, 4

Cordus, v osobních jménech „Pozdě narozený“§

Corfínium, sídel. m. Paelignů v Samniu, za Spojenecké války nazvána spojenci Ítalica, u dn. Rajano§ 91, 89

Coriolánus§ viz Cn. Marcius

Coriolí, m. v Latiu§ 493

Cornélia§ 1. 331, travička; 2. 183, 154, 133, 121, m. reformátorů Gracchů; 3. 83, 81, manž. Cn. Domitia Ahenobarba, d. Cinnova a starší sestra č. 4; 4. 81, d. Cinnova, mladší sestra č. 3, první manželka C. Iúlia Caesara; 5. manž. P. Licinia Crassa a Pompéiova, d. Metella Scípióna, 48

Cornélius Nepós, historik a básník§ 99, 27

Cornélius Sevérus, epický básník§ 50

A. Cornélius Arvína§ dict. 322

P. Cornélius Arvína§ cos. 306 a 288

L. Cornélius Balbus§ 1. 50, cos. suff. 40, 62, 13; 2. velitel expedice proti Garamantům na Saharu, 19

Cn. Cornélius Blasió§ cos. 270 a 257

Cn. Cornélius Carbó§ 81

C. Cornélius Cethégus§ 1. cos. 197; 2. jeden z popravených catilínovců, 63

M. Cornélius Cethégus§ 1. cos. 204; 2. cos. 160

P. Cornélius Cethégus§ cos. 181

L. Cornélius Cinna§ 1. cos. 127; 2. cos. v letech 87 - 84, o. Cornílie, manž. Cn. Domitia Ahénobarba a C. Iúlia Caesara; 3. cos. suff. 32

A. Cornélius Cossus§ 1. tr. mil. 437, cos. 428; 2. cos. 413 (A. nebo M.?); 3. dict. 385

Cn. Cornélius Cossus§ cos. 409

A. Cornélius Cossus Arvína§ cos. 343 a 332

Cn. Cornélius Dolábella§ 1. cos. 159; 2. cos. 81;

P. Cornélius Dolábella§ 1. cos. 44, 49, 44, 43; 2. cos. 283; 3. zeť Ciceronův, manžel Tullie, caesarovec, konsul roku 44 (není v CSD)

C. Cornélius Gallus§ 70, 31, 30, 26

Cn. Cornélius Lentulus, řec. Lentlos Kornélios§ 1. cos. 201; 2. cos. 146; 3. cos. 97; 4. cos. 18, 13, cos. 3;

L. Cornélius Lentulus§ 1. cos. 327 a dict. 320; 2. 200, cos. 199, praetor 198, 196; 3. cos. 130; 4. cos. suff. 38

P. Cornélius Lentulus§ cos. 162

Ser. Cornélius Lentulus§ cos. 303

Cossus Cornélius Lentulus§ cos. 1

Cn. Cornélius Lentulus Augur§ cos. 14

L. Cornélius Lentulus Caudínus§ 1. cos. 275; 2. cos. 237

P. Cornélius Lentulus Caudínus§ cos. 236

Cn. Cornélius Lentulus Clódiánus§ cos. 72, cens. 70

L. Cornélius Lentulus Crús§ cos. 49

L. Cornélius Lentulus Lupus§ cos. 156

Cn. Cornélius Lentulus Marcellínus§ 1. cos. 56; 2. cos. 18

P. Cornélius Lentulus Súra§ cos. 71

M. Cornélius Maluginensis§ cos. 436

P. (?) Cornélius Maluginensis§ cos. 393

Ser. Cornélius Maluginensis§ cos. 485

L. Cornélius Maluginensis Uritínus§ cos. 459

Ser. Cornélius Merenda§ cos. 274

L. Cornélius Merula§ 1. cos. 193; 2. cos. 87

P. Cornélius Rufínus§ cos. 290 a 277

P. Cornélius Rufínus§ dict. 334

P. Cornélius Rutilus Cossus§ dict. 408

P. Cornélius Scapula§  cos. 328

Cn. Cornélius Scípió Calvus, s bratrem Públiem velitel římských vojsk v Hispániích. o. P. Scípióna; řec. Sképión Kornélios§ 217, 215, 214, 212

L. Cornélius Scípió§ 1. cos. 350; 2. cos. 259, syn L. Cornélia Scípióna Barbáta, cos. roku 298

P. Cornélius Scípió§ 1. interrex 391 a 389; 2. cos. 218, 217, 215, 212-211; 3. 46, pompéjovec; 4. cos. suff. 35; 5. cos. 16

P. Cornélius Scípió Aemiliánus Áfricánus Numantínus, "Minor"§ 190, 185, 183, 179, 168, 159, 149, cos. 147, 146, 139, 136, cos. 134, 129

P. Cornélius Scípió Áfricánus, "Maior", s. stejnojmenného otce čís. 2§ 300, 211 - 209, 206-201, cos. 205, 204, 202, 201, cos. 194, 194 - 190, 189, 187, 183, 133

L. Cornélius Scípió Asiáticus§ cos. 190, 189, 187

L. Cornélius Scípió Asiáticus nebo Asiágenus§ cos. 83

Cn. Cornélius Scípió Asina§ cos. 260 a 254

P. Cornélius Scípió Asina§ cos. 221

L. Cornélius Scípió Barbátus§ dict. 306, cos. 298 (s. Cn. Cornélia)

Cn. Cornélius Scípió Calvus§ cos. 222

Cn. Cornélius Scípió Hispallus§ cos. 176

P. Cornélius Scípió Násíca, s. Cn. Cornélia Scípióna§ 193, cos. 191

P. Cornélius Scípió Násíca Corculum§ 168, 159, cos. 162 a 155, 145

P. Cornélius Scípió Násíca Serápió§ 1. cos. 138, 133; 2. cos. 111

L. Cornélius Sísenna, historik§ 118, 67

Faustus Cornélius Sulla (podle jedné staré etymologie se na základě vidin věštce Maria a Sibylliných věšteb jistý Cornélius Rúfus zasloužil o založení Apollónových her v Římu a obdržel za to přízvisko Sibylla; jméno bylo časem zkomoleno na Sylla/Sülla)§ 63, syn Sully Félika

L. Cornélius Sulla Félix (Epafrodítos; řec. Syllás); byl pětkrát ženat - Ília, Aelia, Cloelia, Caecilia Metella, Valeria. Jeho dcera Fausta se 18. listopadu 55 provdala za T. Annia Milóna.  Slova Pius a Félix, Šlechetný a Šťastný, měl z císařů jako první ve jménu Commodus, od L. Septimia Sevéra pak součást císařské titulatury§ cos. v letech 88 a 80, dict. v letech 82 - 79; 507, 286, 202, 167, 138, 105, 100, 96, 93, 92, 89, 88 - 78, 63, 50

L. Cornélius Sulla§ cos. 5

Cornicen, řec. Kerataulés, „Hornista“, viz Aebutius

L. Cornificius§ cos. 35

Q. Cornificius, literát a pompéjovec§ 42

Cornwall, jihozápadní výběžek Anglie, viz pod Británie§ 635

Corolánus, kníže Bojů§ 196

Corpus iúris cívílis, viz pod légés

Cortóna, m. v Etrúrii, etr. Curtun, od r. 310 s řím. kolonií, dn. Cortona§ 540

Z údolí Chiana v jeho okolí pochází údajně nejstarší známý býčí chov, chianina. Chianinský býk je 1,8 metrů vysoký v plecích a váží 1,5 tuny. Údajně byl Iovovým obětním zvířetem. V srpnu se v Cortoně koná každoroční veletrh beefsteaků. Dražší než chianinské maso ve ve světě japonský chov wag-ju (wagyu).

Cortuóssa, m. v Etrúrii§ 387

C. Coruncánius, řím. posel v Illyrii§ 229

L. Coruncánius, řím. posel v Illyrii§ 229

Ti. Coruncánius§ cos. 283, pont. max. 255

Cosa, m. Etrúrii, patřila do území Vulcí§ 539, 273

C. Cosconius, legát, asi vnuk M. Cosconia (?)§ 89, 78

M. Cosconius, praet.§ 136

Cossúra, Cossýra, řec. Kossýrá, o. mezi Sicílií a Afrikou, dn. italská Pantelleria, jejíž název je z arab. Bint al-arjá, Dcera větru§ 217

Nevýznamný ostrov s nalezišti obsidiánu s foiníckou kolonisací (od cca. 500) původního „bronzového“ obyvatelstva z let cca. 2000 – 1400. Roku 256 byla Cossýra s dobře opevněnou akropolí zřejmě přechodně obsazena Římany, roku 217 natrvalo. Ostrov býval pro vzdálenost od velkých center užíván římskými vládci jako místo pro vyhnance z řad šlechty. Srov. pod triumfy.

Cotíní, viz Kotínové

Cottius, M. Iúlius Cottius, kelt. dyn. v Alpách, syn krále Donna, srov. se jménem Kotys (?)§ 15

Cottytó, Kottytó, viz Máter Deum - Kybelé

Cou Jen z čín. státu Čchi, (v pinyin Zou Yan), jin-jangový filosof§ 305, 240

L. Crassicius Pásiclés, pozd. se přejmenoval na Pansa z Tarentu, filolog a uč. řečnictví§ 1 n. l.

Cremera, ř. v Etrúrii pod Véjemi, přítok Tibery§ 477, 390

Cremóna, m. kelt. Cenomanů v Transpadánské Gallii, od r. 221 či 218 s řím. kolonií, dn. Cremona§ 221, 200, 198, 190, 148

A. Cremútius Cordus, historik§ 1 n. l.

Cugernové, Cubernové, Kubernové, pozd. jméno germ. Sugambrů na gallské straně Rýna§ 8

Cularo, pozd. Gratiánopolis, dn. Grenoble, viz Allobrogové

Cunobelínus n. Kynobellínos, vládce brit. Catuvellaunů, s. Tasciovánův, b. snad Epatikkův§ 54

Curés (pl.), m. v Latiu, staré hlavní město Sabínů§ 715

Cúmae v Kampánii§ viz Kýmé v Kampánii

cúrátor, císařský úředník dohlížející na administrativu a ekonomiku municipií, od Diocletiána úředník městský, řec. logistés.

cúria, kúrie v Římě, řes. ekvivalent búleutérion; snad souvisí se Quiris, viz a srov. pod hell. frátrie a komitie§ 753

Pův. svazek rodů spojených společnými kulty a majetkem. Ještě v polovině 2. století rozděloval předsedající kúrii chudým peníze, které jí dávali lidé ucházející se o úřad.

V Hostiliově cúrii (c. Hostília, později vetus, stará) jednal senát. Roku 55 zahajovalo provoz Pompeiovo divadlo (viz pod divadlo, theátrum), k němuž přiléhalo sloupořadí, porticus Pompeií. V jedné jeho části jako v cúrii občas „zasedával“ senát. Roku 44 dal diktátor Caesar Hostiliovu kurii modernisovat, a proto senátoři v březnu zasedali v Pompeiově curii, kde byl také Božský Iulius zavražděn.

Ve stoy-portiku byl obraz Kadma s Európou Antifila Alexandrijského, takže se někdy sloupořadí říkalo Európino; popř. se jmenovalo podle bronzového sousoší stejného námětu Pýthagory Rhégijského vytvořeného v 5. století pro Tarent.

Portikus vyhořel roku 283 n. l. za Carína a císař Diocletiánus ho obnovil a v této podobě přetrval jako porticus nova do roku 442, kdy ho zničilo zemětřesení.

Za křesťanů bylo cúria rómána souhrnné označení pro nejvyšší správní aparát a církevní instituce.

P. Curiátius Fistus Trigeminus§ cos. 453

Curiátové, řím. rod§ 672

Curicta, o., dn. jadranský Krk (není v textu)

M’. Curius Dentátus§ cos. v letech 290, 275 a 274, cens. 271

cursus honórum, viz konsul

C. (nebo Agr.?) Curtius Philó (nebo Chiló?)§ cos. 445

M. Curtius, obětova před bitvou svůj život§ 362

cyklon, viz bouře